Trist все тексты (слова) песен, переводы, видео, клипы

Já již pøestával vìøit - o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenìlo.

S prvním snìhem náhle vrátily se hlasy mých drahých,
vesmírní andìlé mì žalem spoutali, abych prý nezapomnìl.
Vloèkami posílají zprávy o pøísaze, ty se však rozplývají o štìrk a bahno.
Vím, jednou se nahromadí...

V mlžných veèerních zahradách zaèal jsem vykopávát jámy

I am is that person, to whom space is black omen. One come only to that is this wanting to have things happened which are unusual, wanting to have perceptions without a different reality than you're used to. Even wanting allusions to occured and thinking that they're fun.

It's wanting to have an experience. An experience of the real thing and an experience of the unreal things. And so you'll go into space with illusions and that's get back to the idea if you want to understand space you have to give yourself over to it. If you resist becoming a space creature, it's gonna hurt. I think one reason it goes easy for me is because i want things to happen, i want space to affect of me, i want it to move me, i want it to do things to me. I think it is compatible with my philosophy of this only one thing concsion in our universe and that is changed.
And that is continue evolusion in all the formes that goes spiritual anywhere you want changes the only consciousness - i am the cosmos, i am part of this process, that i'm doing. I'm part of it. I'm molecules, my molecules are those molecules, the stars that die - that's me.

It's a real art how to drop yourself perfectly.

Stojím sám uprostřed ledové pustiny,
mráz trhá živoucí obrazy slunečních paprsků.
Kráterový nadpozemský prostor obklopen věčným vakuem,
já, pánem své Samoty, neznám více než sebe.

Řezající chladná ozvěna kosmického větru
šeptá pravdu o své nekonečnosti a nicotě.
Závan poté v tichosti se rozplývá v éteru

Rozorané pole deprese křísí protipóly plačtivých a apatických struktur chorobné truchlivosti / mé v těchto dnech střídavých fází střízlivé vyklepanosti a euforicky ničivého propadu / do roztrhaného nitra utopených vzpomínek v bahně temnoty roztrhaného nitra touhami po dalce / a snech jež měsíčním svitu denní slunce a jeho paprsky podřezávají mou duši do krve do krve / moje sladká bolestí / uvědomění / pohledem z okna z příliš dlouhé izolace mi mlčením praskají rty a tečou slzy pro touhu za bolest / a věčný sen nech mě krvácet ticho je svobodou / ticho je svobodou není cesty zpět má něžnosti vykoupení / nech mě krvácet v pustém pokoji bez světel ticho je svobodou!